Každá nově postavená bytová jednotka, ať již v rodinném domku nebo v nájemním domě, by měla být vybavena tzv. autonomním hlásičem požáru. Instalaci této signalizace bychom ale měli zvážit všichni. Proč? Ve chvíli, kdy se za námi zavřou dveře našeho bytu, připadáme si v bezpečí. S důvěrou uléháme večer do postelí. Přitom ale většina lidí, kteří při požáru přicházejí o život, umírá při požáru ve vlastním bytě. Pětadevadesát procent z nich zemře ve spánku, nebo těsně po probuzení, kdesi na cestě od postele ke dveřím. Neuhoří, udusí se jedovatými zplodinami z kouře. Právě tomu má zabránit požární hlásič. Má nás vzbudit včas, jakmile oheň vznikne nebo jakmile se začíná bytem šířit kouř. Pokládáte si nyní otázku, jaký typ zvolit? Existuje několik typů požárních hlásičů, které se liší principem detekce požáru. U pokročilejších modelů mohou být jejich mechanismy zkombinovány. Hlásiče se obyčejně prodávají už v kompletním setu, o správném umístění požárního hlásiče v konkrétní domácnosti je vždy nejlepší poradit se s odborníkem. V případě větších nebo vícepatrových budov uvažujeme o hlásičích, které lze propojit tak, aby jeden aktivovaný spustil poplach i u dalších. Jinou variantou jsou bezdrátové hlásiče kouře. Ty pomocí rádiového signálu přenesou informaci o poplachu z kteréhokoli místa v domě na hlasitou sirénu, umístěnou tak, aby nás zburcovala.
